Zvuková stránka jazyka
V této části si vysvětlíme několik pojmů z fonetiky a fonologie.
Hláska - nejmenší jednotka řeči, ze které se skládají slova. Hláska je cosi jako vyslovené písmeno.
Hlásky dělíme na samohlásky: a, e, i, o, u
souhlásky měkké: ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň
souhlásky tvrdé: h, ch, k, r, d, t, n
souhlásky obojetné: b, f, l, m, p, s, v, z
Podle práce hlasivek rozdělujeme hlásky na znělé a neznělé, které spolu tvoří páry.
znělé b v d ď z ž g h
neznělé p f t ť s š k ch
nepárové znělé: r, l, m, n, ň, j
nepárové neznělé: c, č
ř může být znělé i neznělé, záleží na daném slově.
Písmeno - grafický záznam hlásky.
Hláska a písmeno nejsou vždy stejné, například písmeno x je tvořeno třemi hláskami [iks].
Spodoba znělosti - znamená, že dochází při výslovnosti slova k záměně některých hlásek oproti psanému textu. Pokud píšeme slova způsobem, jakým je vyslovujeme, vždy používáme hranaté závorky. Délku samohlásek nahrazujeme dvojtečkou. Vždy píšeme měkké i a souhlásky změkčujeme pomocí háčku nikoli po nich následující samohlásky lávka [la:fka], nikdy [ňigdi].
Slovní přízvuk - v češtině je hlavní přízvuk na první slabice nebo při spojení slova se slabičnou předložkou na předložce.
Větná melodie - je tón řeči, kterým říkáme jednotlivé věty. Větná melodie v češtině je stoupavá, klesavá nebo kombinace stoupavé a klesavé.
Důraz - je zesílení zvuku při vyslovení slova za účelem jeho zdůraznění.
Tempo - je rychlost mluvy, mělo by být přiměřené obsahu a během řeči by se mělo měnit.
Pauza - je přestávka v řeči, která dělí promluvu podle obsahu a napomáhá k pochopení obsahu textu.