Zvuková stránka jazyka

V této části si vysvětlíme několik pojmů z fonetiky a fonologie.

Hláska - nejmenší jednotka řeči, ze které se skládají slova. Hláska je cosi jako vyslovené písmeno.

Hlásky dělíme na samohlásky: a, e, i, o, u 

                             souhlásky měkké: ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň

                             souhlásky tvrdé: h, ch, k, r, d, t, n

                             souhlásky obojetné: b, f, l, m, p, s, v, z

Podle práce hlasivek rozdělujeme hlásky na znělé a neznělé, které spolu tvoří páry. 

 znělé            b    v    d    ď    z    ž    g    h  

neznělé         p    f     t     ť     s    š    k     ch 

nepárové znělé: r, l, m, n, ň, j

nepárové neznělé: c, č

ř může být znělé i neznělé, záleží na daném slově.

Písmeno - grafický záznam hlásky.

Hláska a písmeno nejsou vždy stejné, například písmeno x je tvořeno třemi hláskami [iks].

Spodoba znělosti - znamená, že dochází při výslovnosti slova k záměně některých hlásek oproti psanému textu. Pokud píšeme slova způsobem, jakým je vyslovujeme, vždy používáme hranaté závorky. Délku samohlásek nahrazujeme dvojtečkou. Vždy píšeme měkké i a souhlásky změkčujeme pomocí háčku nikoli po nich následující samohlásky lávka [la:fka], nikdy [ňigdi].

Slovní přízvuk - v češtině je hlavní přízvuk na první slabice nebo při spojení slova se slabičnou předložkou na předložce.

Větná melodie - je tón řeči, kterým říkáme jednotlivé věty. Větná melodie v češtině je stoupavá, klesavá nebo kombinace stoupavé a klesavé. 

Důraz - je zesílení zvuku při vyslovení slova za účelem jeho zdůraznění.

Tempo - je rychlost mluvy, mělo by být přiměřené obsahu a během řeči by se mělo měnit.

Pauza -  je přestávka v řeči, která dělí promluvu podle obsahu a napomáhá k pochopení obsahu textu.